Šiřitelem osvětových myšlenek na Podbrdsku se na počátku devadesátých let 19. století staly četné dělnické spolky, které ve spolupráci s místními učiteli a vzdělanci, zakládaly lidové knihovny. Nechme tedy promluvit I. díl strašické kroniky:

"Bylo to v bývalém hostinci „ U Žáků“ v druhé polovici července roku 1891, kdy o přátelském večírku na oslavu svého ustanovení za hutního a obvodního lékaře se sídlem ve Strašicích, pan M.U.Dr. Vilém Pobuda věnoval 50 zlatých výslovně na zřízení knihovny lid. A v skutku již 4.srpna t.r. konala se první poradní schůze, za přítomnosti účastníků z kruhů obchodních, učitelských a úředních, jak myšlénku uvést ve skutek. Uznáno, že zřízení a udržování knihovny pro všechny občany zdejší vyžadovati bude dosti značného nákladu a stálého příjmu, který nejspíše ještě opatřiti může spolek pořádáním zábav a divadelních představení. Tím byl podán podnět k založení čtenářsko- zábavního spolku „ Neruda“, jemuž C.k. místodržitelstvím byly potvrzeny stanovy v prosinci téhož roku. V uplynulých před tím pěti měsících, než spolek dosáhl úředního schválení, zařizující výbor nelenil, a čile snažil se, aby získal členy pro nový spolek a dary na knihách i penězích. Uspořádal první Mikulášskou zábavu, 6. prosince 1891, s dobrým výsledkem, tak že při ustavující valné hromadě dne 24. ledna 1892. podrobná jednatelská zpráva podávala důkaz o úspěšné činnosti zakladatelů spolku.

Nově zvolený výbor v této činnosti neochaboval a již 2.dubna t.r. z usnesení obecního výboru propůjčena byla spolku místnost v radnici k zřízení knihovny, a hned na to započalo se s půjčováním knih členům spolku. Půjčování a správu knihovny na starosti měli dva knihovníci, jimiž byli několik roků zpravidla učitelé.

Učiniti svou knihovnu přístupnou všemu občanstvu zdejšímu, chtěl spolek „Neruda“ tou dobou, až docílí 1000 svazků. Aby k této výši se brzo dospělo, bylo potřebí neúnavné činnosti funkcionářů spolku, dále účastenství všeho občanstva na zdaru zábav spolkových. Byly to i nepočetné dary na knihách od místních příznivců, z jichž velikého počtu jmenovati dlužno společnost bulkařů „ Na poště“. Z osob cizích, obci naší vzdálených, byli to zejména pánové: „ Dr. A. Frič, profesor v Praze, Jindřich Pobuda, absolvent sladovnické školy, Josef Žák, řidící učitel v Čelakovicích, kteří darovali knihy v značné ceně.

Byla to dále i stálá položka v obecním rozpočtu 50 korun ročně, která umožňovala spolku, aby v nedlouhé době dospěl k vytknutému cíli. Kdy cíle toho dosáhl, jak stoupal počet svazků v knihovně, a kolik knih ročně se půjčilo vidno z následující tabulky:

Roku

Svazků v knihovně

Zapůjčeno
1892292 577
1893 361573
1894 5501214
1895 7381282
1896 7951589
1897 9171998
1898 11201652

Za 7 let svého trvání dospěl spolek „ Neruda“ knihovnou svou k tomu stupni, k němuž směřovala všecka dosavadní snažení, a tak vypravenou, že službě veřejnosti plně vyhověti mohla. K zveřejnění knihovny své také spolek bezodkladně přikročil a o valné hromadě 6. ledna 1899 schválen tento návrh: knihovna stává se veřejnou, propůjčuje se všemu zdejšímu občanstvu k bezplatnému užívání, zůstává však stále majetkem spolku, ten povede správu, opravy a doplňování, ale ponechává si právo zveřejnění odvolati, když by knihovna nešetrným užíváním byla ohrožena.

5.února t.r. započalo se s půjčováním knih všem, kteří předložili zaručující list, podepsaný některým členem spolku „ Neruda“, později i toto přestalo a knihy dostal každý, kdo si jich přál. Přirozeno, že teď stoupnul počet čtenářů a v knihovně rozvinula se mnohem větší činnost, která potrvala 5 roků a posouditi jí možno z těchto ročních výkazů:

RokuČtenářůPůjčeno svazkůPřibylo knihCelkově knih
1899 187 4326 10 1130
1900 200 5685 163 1293
1901 169 4374 20 1313
1902 162 3551 54 1367
1903 132 2333 62 1429

V roce 1902 dala Hospodářská Beseda své knihy do veřejné knihovny a z těch bylo 21 vyřazeno.

Za první rok veřejné knihovny podali knihovníci zprávu dosti uspokojivou, avšak uznáno, že bez všestranné pomoci na dlouho se stav ten neudrží.

Následující zprávy vyslovovaly stesk na nešetrné zacházení s knihami, tyto že jeví stále větší známky upotřebení a hlavní příčina spatřována v tom, že se knihy půjčují dětem, proneseny i obavy, že knihovna v krátkém čase bude zničena. K záchraně její navrhováno, buď vybírat poplatek z půjčených knih, aneb zvolit placeného knihovníka a ten by směl dát knihy jen osobám dospělým. První zamítnuto z důvodu, že by zmenšil počet čtenářů a druhé nedošlo souhlasu ze zaujatosti některých proti navržené osobě knihovníka. Jisto však už bylo, že spolek „ Neruda“ sám nestačí udržeti knihovnu na výši, nemělt k tomu dostatek finančních prostředků. Spolku samotnému nebylo možno koupiti dostatek nových knih pro starší čtenáře, užívané trpěly upotřebováním a odvolati zveřejnění knihovny považovalo se za krok zpátky.

Zakladateli a tvůrci knihovny M.U. Dru. Pobudovi podařilo se nesnáze překonati a existenci její zajistiti, do budoucnosti tím, že u místních dvou dělnických spolků získal souhlas ke sloučení knihoven. Oba tyto spolky, totiž „ Všeodborový dělnický“ v I. čtvrti a „ První dělnický“ ve III. Čtvrti, měly pro své členy malé knihovny a tyto slabě prospívaly, poněvadž šíření osvěty bylo už spíše druhořadým účelem těchto spolků.

Přípravné práce ku sloučení knihoven započaly 13. prosince 1903 přednáškou prof.Okt. Wágnera z Prahy na thema: „ O potřebě většího vzdělání lidu na našem venkově“ a „ Význam četby a lidových knihoven“ . Po přednášce konala se porada zástupců „ Hospodářské Besedy“ a jmenovaných už tří spolků, jež vyzněla souhlasně, aby lidového vzdělání dosáhnuto bylo v míře větší, doporučí se valným hromadám návrh na sloučení knihoven v jednu, jež ponese název „ lidová“, a k jejímu udržování slibuje spolek „ Neruda“ 150 K, a „ Hospodářská Beseda“ 50 Kč ročně ( toto ½ v knihách a ½ v penězích), oba dělnické spolky pak 4 hal. měsíčně za každého člena. Správu povede osmičlenný výbor, volbou dvou členů z každého s účastněného spolku.

Zamyšlené zřízení obecní knihovny nedošlo souhlasu zástupců dělnictva, a to z těch důvodů, že by časem mohli býti v obecním výboru rozhodující činitelé dělnictvu nepřející, a ti že by knihovnu nedoplňovali spisy obsahem směřující ku prospěch pracujících tříd.

V pozdější schůzi, 16. prosince zástupci spolků snažili se sjednat s místními obchodníky, aby tito závažně se zaručili, že místo štědrovečerních dárků, svým konzumentům udělovaných, věnují dle velikosti svého obchodu určitou částku na lidovou knihovnu. Všichni obchodníci vyslovili s tím souhlas, až na kupce Markusa Blajera, čímž celá akce zmařená byla.

Na počátku roku 1904 schválily valné hromady sloučení knihoven a zvolily své zástupce do výboru knihovního. Tento započal hned svou činnost vypracováním řádu a všech přípravných akcí, vyžádal u správy naší obce obce stálý roční příspěvek, a místnost pro knihovnu, již také ochotně obec svým nákladem dala upraviti. Zvolil svého knihovníka jímž se stal Josef Šmolík zaměstnáním slévač, za roční odměnu 50 Korun, jež po 6 ½ roce zvýšena na 100 Korun.

Výbor dal také zřídit novou velkou skříň na knihy za 146 Korun, poněvadž dosavadní byly malé, a již přeplněné. V pololetí zastaveno půjčování v knihovnách, vykonány revizse knih spolkových knihoven a knihovník pak přejímal po řadě předávané knihy. Od spolku „Neruda“ 1491 a od spolků dělnických dohromady 495 svazků. Tyto pak znovu přehlédl, aby neúplné a nepotřebné vyloučil, opravil, co žádalo menší správky a co více poškozeno, posláno do převazby. Dokoupeno, co scházelo na dokončení sebraných spisů, časopisů, sbírek a vše posláno do vazby. prohlídka knih, jich seřadění, nové očišťování, sepsání seznamů a celá nová úprava knihovny vyžádala si několik měsíců pilné práce a tak teprve 11. prosince 1904 lze počítati s půjčováním. Spočátku byl knihovní řád přesně zachováván, knihy byly vydány jen osobám dospělým, to však potrvalo jen několik měsíců. Vyhovělo se přání vzdálenějším čtenářů, že mohli si poslat děti pro knihy, což, ale časem zevšeobecnělo, ovšem k nprospěch knihovny. Takže stesk na poškození knih dětmi, pronášený dřívějšími knihovníky, možno jen opakovati. V lidové knihovně bylo při jejím otevření 2029 svazků. Za 11 a půl roku přibylo 1514 nových knih, v nichž však značnou část tvoří knihy darované místními spolky a jednotlivci. Z cizích příznivců za darování většího počtu knih zvláštní zmínky zasluhují p. Prokop Grégr a pan Antonín Urban, oba z Prahy. V roce 1909 koupen úplný Ottův Slovník Naučný, k čemuž povolen mimořádný příspěvek obce v obnosu 275. 30 K z blahovolného usnesení obecního výboru. V roce 1910 přeneseny ze školní budovy, kamž je spolek „Neruda“ před deseti lety zatímně uložil, zpět do knihovny, zpět do knihovny 34 ročníky Vesmíru a celý Brehmův život zvířat, což přispělo k poměrně vysokému přírůstku knih za tento -1910- rok, a roku následujícího- bylo už třeba pořídit druhou velkou skříň za 150 Korun na místě malých."

Z kroniky se dále dovídáme kdo všechno přispěl na chod knihovny. Hlavní základ příjmů tvořily tři výše jmenované spolky a příspěvek od obce. K těmto se přičítaly příjmy z lidového divadla a částka ze zábav od spolků a společností mimo knihovnu stojících, jako vojenských vysloužilců, nájemců honitby …atd. Dále nesmíme opomenout každoroční příspěvek M.U.Dra Viléma Pobudy ( 50 Korun), který stál u kolébky naší knihovny.

Situace za První světové války

"Ze čtyř spolků zúčastněných na utvoření lidové knihovny, plní věrně svůj slib k placení příspěvků dnes již jen „ První spolek dělniků“ ve III. čtvrti. „ Všeodborný spolek“ v I. čtvrti následkem zmenšeného počtu členů roku 1914 odvedl o polovinu menší příspěvek než v letech předcházejících, a v roce 1915 úplně svou činnost zastavil na dobu trvání války. Spolek „ Neruda“ platil slíbený příspěvek 3 a půl roku, a pak místo něho lidové divadlo v době své pětileté činnosti odvedlo 351 Korun 7 haléřů, „Hospodářská Beseda“ po 5 a půl roce přestala platit příspěvek vůbec, dary na knihách od ní však doposud mají ceny 8 až 12 Korun.

Světová válka svými následky dotkla se rušivě i rozvoje „Lidové knihovny“, jednak tím, že je zmenšen počet čtenářů, jednak úbytkem na příjmu v důsledku zastavení činnosti spolkové. Z té příčiny nebyl v posledním roce možný nákup nových knih, a zařazeny jen darované, v nichž nachází se 8 svazků koupených správou naší obce za 35.50 K, obsahem svým vztahující se k osobě Mistra Jana Husa.

Lidová knihovna dovršuje 12 rok svého trvání, a v němž asi ukončen bude její rozvoj, pokud se vztahuje k vzestupu počtu svazků, nebude více místa na nové knihy. Ostatně účastenství celku na rozvoji knihovny patří už jen minulosti, a buď dříve nebo později uznáno bude, že obec je jedině povolanou k udržení nesnadno zbudované knihovny."

( pokračování příště)

fbook

Hlavní sponzoři

      paliva strasice logo strasice      
Paliva Strašice Služby obce Strašice s.r.o.
JSN Epic template designed by JoomlaShine.com